O výchově a sportování dětí s Marianem Jelínkem: Limity a jejich stanovení

Limity a jejich stanovení je téma pátého dílu seriálu O výchově a sportování s Marianem Jelínkem. V posledním díle, který vám před Vánoci přinášíme, se dozvíte, jak důležité je při výchově, nejenom mladého hokejisty, správné nastavení limitů (například ve stravování), ale také jaký je rozdíl mezi motivací a seberealizací.

Nová doba přináší nové možnosti. Ale také problémy. „Všechny generace o té následující říkaly, že je lenivější a má nějaké své negace. Ve filmu pro pamětníky jste ale neviděli otylé dítě,“ připomíná Jelínek.

Jedním z faktorů, které tento problém způsobují, je, že výběr potravin dnes a dříve je diametrálně odlišný. Nabízí se tedy dvě cesty. „Dnešní doba blahobytu nám dovoluje se přejídat. Ale zároveň umožňuje jíst velice zdravě.“ To dříve možné nebylo. Limity tak určovala především doba, ve které dítě vyrůstalo.

„V současné době jsou limity tak posunuté, že pokud chci uspět, musím si umět dávat limity sám.“

Marian Jelínek, hokejový trenér a odborník na sportovní psychologii a mentální coaching

V případě „cesty blahobytu“ se v podstatě jedná o cestu bez limitů. Rodič dítěti dopřává všeho dostatek, to tak nemá stanoveno žádné limity. Za následek to pak má obezitu, otylost, diabetes. „Tato cesta nám velmi ubližuje,“ zdůrazňuje Jelínek.

Druhou variantou je vydat se cestou zdravého stravování, kdy se dítě necpe cukry, nepřejídá se a stravuje se vyváženě kvalitními potravinami. V tomto případě má tedy stanovené určité limity. 

Rodiče by si zároveň měli uvědomit rozdíl mezi pojmy motivace a seberealizace. „Pokud dítě baví lední hokej a já ho motivuji tím, že dostane nové brusle, je to pozitivní. Pokud však dítě hraje hokej jen kvůli novým bruslím, je to negativní,“ dává příklad Jelínek.

Motivace zároveň souvisí s implicitností a emoční vazbou k činnosti, což byly témata předchozích dílů. Odkaz na ně najdete ve vedlejším infoboxu.

Podle Jelínka je problémem dnešní doby i to, že zcela zmizela tzv. zóna učení, kterou překryla zóna komfortu. Se kterou pak přímo sousedí zóna stresu. „Pak mi řekněte, jak se má dítě do něčeho zamilovat, když je v zóně komfortu, nebo v zóně stresu. Aby mě něco začalo bavit, musím vystoupit do zóny učení.“

Tento problém přímo souvisí s láskou ke sportu. „Pokud chceme mít zase hokejisty, kteří budou lední hokej milovat, musím jim limity držet komfortní zónu v určitých mezích, aby nepřekryla zónu učení.“ A právě tohoto přístupu by si měli být rodiče vědomi a neměli by své dítě rozmazlovat.