O výchově a sportování dětí s Marianem Jelínkem: Cílové feťáctví

Po dílech zabývající se implicitností a emoční vazbou bude již třetím tématem, které Marian Jelínek představí v seriálu O výchově a sportování dětí, tzv. cílové feťáctví. „Jedná se o vnitřní nastavení dítěte, které je emočně velmi zainteresováno k danému cíli, respektive k vítězství, a to za každou cenu,“ vysvětluje. Dítě tím v podstatě přichází o jakýkoliv prožitek v rámci dané činnosti.

Pokud je dítě emočně nastaveno pouze k dosažení cíle a ne k vykonávání dané činnosti, je to problémem už samo o sobě. Navíc když někdo něco za každou cenu chce, tak má daleko větší sklony podvádět a obcházet cestu k vítězství. Proto často překračuje i etické hodnoty.

Dalším problémem cílového feťáctví je to, že i přesto, že hlavní snahou je vytvořit u dětí radost z dané činnosti, mají děti radost jen při dosažení daného cíle. „Příkladem může být například když malý hokejista nebo hokejistka odehraje velmi dobrý zápas, který ale prohraje, a tak brečí, i když nemá důvod,“ vysvětluje Jelínek.

Podle Jelínka je tak důležité, aby se emoční vazba dělila na emoční vazbu k činnosti a emoční vazbu k cíli. Přičemž vazba k cíli je dobrá jen tehdy, pokud funguje společně s vazbou k činnosti. „Pokud ta ale chybí, vytváříme v dítěti podmínky k tomu, aby se z něj stal cílový feťák,“ upozorňuje.

Posun kupředu u dítěte nezajistí vítězství, nýbrž to, že dítě samo od sebe vložilo do dané činnosti maximální úsilí. Na tento fakt často zapomínají nejenom rodiče na tribunách, ale i samotní trenéři.

„Když něco miluji, mám to rád, tak netrpím tím, že bych ztratil motivaci v době puberty. Musí zkrátka dojít k seberealizaci."

Marian Jelínek, hokejový trenér a odborník na sportovní psychologii a mentální coaching

Cílové feťáctví není problémem jen u sportu. Následky z mládí si mohou nést děti i v pozdějším věku. Cílové feťáctví ovlivňuje etiku, ochotu dítěte trénovat navíc a může vést k úplné ztrátě zájmu o danou činnost. Proto je třeba, aby dítě při dané činnosti čerpalo z dvou energetických zdrojů – emoční vazby a morálně-volních vlastností. „Jeden bez druhého nemůže defacto být,“ zdůrazňuje Jelínek.

Každá činnost, kterou dítě vykonává, by měla vést především k radosti. „Všimněte si, že když vás něco baví, tak se nenecháte otrávit neúspěchem. Ideální nastavení má Jarda Jágr. Miluje hokej a chce vyhrávat,“ dává příklad Jelínek.