O výchově a sportování dětí s Marianem Jelínkem: Pochvaly a odměny

Ve čtvrtém díle seriálu O výchově dětí a sportování se Marian Jelínek věnuje problematice pochval a odměn. V jakých situacích by dítě mělo být chváleno, kdy je naopak třeba pochvalu vynechat a proč. Pokud totiž dítě dostává pochvaly za nesprávné věci, může to na něj mít negativní vliv i v dospělosti.

Zpětná vazba, jíž je i pochvala, je samozřejmě z pohledu dětí dobrá, ale je třeba se zamyslet, za co děti chválit. „V tom vnímám určitý problém. Švýcarský pedagog Pestalozzi kdysi řekl, že správný poměr mezi pochvalou a kritikou je 3:1. Bohužel, my se toho chytli tak extrémně, že dítě chválíme především při splnění cíle. Za jedničku, za samé jedničky dáváme pětistovku, za tři góly novou hokejku a tak dále,“ upozorňuje na dnešní problém Jelínek.

Pochvala by měla přijít především za vložení úsilí do určité činnosti, kterou dítě vykonává. Pak má tato pochvala pozitivní přínos. Při chválení za dosažení cíle už tak pozitivní přínos nesledujeme. Spíše naopak. „Současné výzkumy ukazují, že chválení za cíl má vážné negace. Když dítě vidí, že cíl je poměrně vysoko, radši se do dané činnosti nebude vůbec pouštět, jen aby nepřišlo o pochvalu,“ vysvětluje Jelínek.

Výzkumy zároveň ukázaly další nepříjemný fakt. Děti, které jsou často chváleny za dosažení cíle, mají větší tendenci ke lži. „Děti, které jsou zvyklé na chválení, nemůžou říct rodičům, že se jim něco nepovedlo. Proto radši zalžou,“ říká Jelínek.

Tento vývoj v dětství má na děti vliv i v dospělosti, kdy rozlišujeme dva druhy nastavení mysli. První je entropický neboli fixní a druhý evoluční neboli růstový.

„Entropický typ je takový, který neřeší sebe, ale vše okolo. Špatné míčky, špatná antuka, špatný led, špatná hokejka. Nechce měnit sebe, ale věci okolo. Evoluční typ na tyto impulzy reaguje jinak,“ dodává Jelínek.

Evoluční typ si více hledí svého vnitřního já a svých reakcí na vnější podněty. Toto nastavení pomáhá evolučnímu typu v dalším vývoji. „Entropický typ řeší, co všechno zapříčinilo to, že prohrál zápas. Evoluční naopak řeší to, co měl udělat lépe, aby příště neprohrál znovu,“ vysvětluje Jelínek.

Chvála za výkony by tak dítě měla naučit tomu být spoluzodpovědným za věci, které má ve své moci – tedy například úsilí vložené do zápasu, do střely, do střídání nebo tréninku. Tento přístup pomáhá dětem ve vytváření správných vnitřních podmínek a v jejich dalším růstu.