O výchově a sportování dětí s Marianem Jelínkem: Rodiče a jejich vliv na děti
To, že sportovci po vyhraných zápasech či závodech děkují hlavně svým rodičům a lidem, kteří je na cestě jejich sportovní kariérou někam posunuli, není náhoda. Jsou to právě táta, máma a také trenéři, kteří v začátcích kariéry každého malého sportovce utváří jeho emoční vazbu k dané činnosti. „Aby dítě mělo něco rádo, nejde nakázat. Jako rodič musím umět pracovat s impulzy, které na dítě dopadají,“ vysvětluje Marian Jelínek.
Jen si vzpomeňte, kolikrát jste už u hokejistů-tatínků slyšeli, že jestli jejich čerstvě narozený potomek nebude hrát hokej, nic se nestane. Že ho bude podporovat, ať si vybere jakýkoliv sport.
Nutit dítě do sportu, který milujete vy, není vhodné. Musí ho milovat především sami malí kluci a holky. „Proto jsou rodiče a trenéři v dnešní době tak důležití. Často je to jejich úkol, aby v dítěti vzbudili zapálení pro daný sport,“ upozorňuje všechny mámy, tatínky i trenéry Jelínek.
Právě pro tento účel musí svůj přístup do jisté míry upravit i oni. Děti musí hokej zkrátka hlavně bavit. Zábava a soutěživost by neměla chybět na žádném tréninku. „Jen racionálními pokyny u dítěte emoční vazbu k určité činnosti nevytvořím,“ vysvětluje Jelínek.
„Dítě bude šťastné pouze tehdy, pokud bude dělat to, co ho baví.“
Marian Jelínek, hokejový trenér a odborník na sportovní psychologii a mentální coaching
Způsobů, jak dítěti pomoci k provozování určitého sportu, je celá řada. Základní podmínkou ale je, že dítě musí chtít samo. „Může se i stát, že k emoční vazbě k hokeji a k tzv. zapálení u dítěte nedojde,“ upozorňuje Jelínek. V takovém případě rozhodně není ku prospěchu věci, když dítě do dané činnosti nutíme.
Rozbor hry mezi rodičem a dítětem během cesty domů bezprostředně po konci utkání. Celý proces probíhá často pod vlivem emocí a může mít velmi negativní dopad na psychiku dítěte a jeho chování v dalších zápasech.
Základem, jak dítě přivést k určitému sportu, je přenést na dítě emoční vazbu, kterou k danému sportu chová sám rodič. „Rodič je pro děti především vzorem. Vidí, jak se k daným věcem chovám,“ připomíná Jelínek.
Další možností, kterou Jelínek zmiňuje, je emoční vazba, kterou na dítě dokáže přenést trenér. „Měl by to být člověk, který miluje trénování.“
Důležité je si i uvědomit, že není vhodné, ba přímo naopak, když se výsledky zaměňují za emoční vazbu. „To, že je rodič zklamaný z toho, že jeho dítě prohrálo zápas, ještě neznamená, že samotné dítě utkání nebavilo a není z hokeje šťastné.“ Rodiče by se naopak měli vyvarovat tzv. „car coachingu", kdy bezprostředně po zápase po cestě domů rozebírají utkání místo toho, aby dítě pochválili a podpořili jeho emoční vazbu ke sportu.
