Týden hokeje v Přerově

Týden hokeje v Přerově

Pět let uplynulo letos v lednu od chvíle, kdy se Zubři z Přerova poprvé zapojili do celorepublikového Týdne hokeje. Pětka pro ně hrála důležitou roli i v úterý 25. ledna – při další náborové akci. K jedinečnému zážitku v podobě prvních hokejových krůčků přilákali do útrob své MEO Arény 50 dětí. Známá slova z české verze písně No milk Today – „Né, pětku né“, tak v případě Hanáků rozhodně neplatila.

Banner

„Nám trenérům i klukům z juniorky a dorostu se dnešní trénink líbil. Nikdo nebrečel, smáli jste se. Budeme rádi, když zase přijdete a budete se s námi bavit hokejem,“ říkal dětem na konci hodiny plné her a dovádění hlavní trenér přerovské přípravky Karel Kundrátek.

Spokojený byl hlavně s účastí. „Pokud se nemýlím, početně to byl jeden z našich nejúspěšnějších Týdnů hokeje.“ Nemýlil se. Pět desítek nadšených účastníků je druhým nejvyšším počtem v historii konání akce na ledě MEO Arény. Více dětí Zubři přitáhli pouze při její premiéře v lednu 2017, tehdy jich bylo 69. Úterní zábavný nábor – celkově devátý v pořadí – překonal i svého předchůdce ze začátku předloňského roku. To na přerovský stadion dorazilo 46 kluků a holek. „Vždycky je pro nás neznámou, jak to bude vypadat. Hodinu před začátkem netušíme, jestli přijde deset, dvacet nebo padesát dětí. Netušíme, zda budeme mít dostatek chodítek, kolik dětí bude umět bruslit a kolik se na bruslích ani neudrží,“ objasnil Kundrátek. Jak si s početným týmem trenérských kolegů vedl, se pokaždé ukáže až podle odezvy dětí. „Rozhodující je, jestli se jim trénink líbil a příště za námi na stadion přijdou znovu,“ poukázal na zubří přípravku, která trénuje vždy v úterý a ve čtvrtek od 17:15 do 18:15 a v sobotu od 8:30 do 9:30.

Účastníci přerovského Týdne hokeje, který je součástí dlouhodobého projektu Pojď hrát hokej, se nejprve u vchodu do MEO Arény zaregistrovali. Vyplnili přihlašovací formulář, obdrželi jmenovku, repliku dresu české reprezentace a další drobné dárky. Následoval přesun do šaten, převléknutí se do výstroje a dresu za pomoci rodičů a prezentace zubří práce s mládeží. Mezi mantinely děti vstoupily za zvuků klubové hymny. Ledová plocha rozdělená na třetiny jim nabízela spousta zábavy.

Na první třetině probíhal trénink hokejistů z přípravky. „Trénovalo jich padesát, takže jsme na ledě měli dohromady sto dětí. Byl to hezký pocit,“ netajil se Kundrátek, jenž ocenil i pomoc hráčů z dorostu a juniorky. V pomyslném středním pásmu se pilovalo bruslení. Někteří hokejoví elévové brázdili hřiště bez opory, jiní s pomocí chodítek. Třetí třetina ledu patřila hrám s míčky a nájezdům na brankáře.

Dát svůj první gól v životě se nepokoušeli jen kluci. „Před chvíli jsme se o tom bavili s trenéry – líbilo se mi, že přišly i holčičky. I kdyby hokej hrát nechtěly, aspoň budou vědět, kde zimák je a že si sem mohou přijít zabruslit,“ zmínil Karel Kundrátek, strýc nastávajícího účastníka zimní olympiády v Pekingu Tomáše Kundrátka. „Celá rodina jsme rádi, že se Tomášovi daří. Letošní sezonu nemá vůbec špatnou. Hlavně je důležité, že mu drží zdraví,“ nechtěl zakřiknout.

Dvaatřicetiletého obránce, který už před čtyřmi roky startoval na hrách v Jižní Koreji, začínajícím hokejistům za vzor nedává. „Když ale v šatně mluvím k rodičům a dětem, občas vzpomenu, že na stejném místě seděli v dětství hráči jako Martin Zaťovič, Milan Ministr, Tomáš Sýkora, Karel Plášek, Standa Svozil nebo Martin Ryšavý. Všichni to z Přerova někam dotáhli,“ prozradil.

Podobný příběh jako slavní přerovští odchovanci může podle něj zažít i kterékoliv z dnešních dětí. „Je jen na nich, jestli se chytí šance a půjdou si za snem, se kterým budou ráno vstávat a večer usínat,“ komentoval. Uznává sice, že všechny na zářnou kariéru nedosáhnou. „Zato se všem může splnit, že získají partu kamarádů. Budou s nimi chodit do školy, na zápasy, vydrží jim na celý život. Mít kolem sebe kamarády, hýbat se a mít z toho ve zdraví radost, je posláním každého kolektivního sportu,“ zdůraznil Kundrátek.

Kompletní fotogalerii z Týdne hokeje v Přerově najdete zde.

Citáty

php61cYMg
Marek Židlický

mistr světa 2005

„Když jsem byl malý, chtěl jsem hrát všechno. Nebyly počítače a ani příliš jiné zábavy. Navíc pro mne, jako obyčejného kluka, to byla velká výzva.“