Rodiče musí ve svých ratolestech vzbudit zápal pro sport, říká odborník na dětský hokej
Hry jako prostředek tréninku mládeže v ledním hokeji. Takové téma měl nedávný seminář pořádaný Českým svazem ledního hokeje, kterého se zúčastnilo téměř 200 hokejových trenérů. Kromě čtyř českých trenérů na semináři přednášel i šéf sekce tréninku dětí a mládeže norského hokejového svazu a lektor IIHF v programu Learn to play Birger Aaserund. Vzhledem k jeho zajímavé specializaci jsme si s ním krátce popovídali o dětském hokeji.
Jak byste popsal program IIHF Learn to play, tedy v překladu Nauč se hrát?
Na uskutečnění tohoto programu pracujeme již 15 let. Learn to play od IIHF byl dříve z 50 % tvořen technickými aspekty hokeje a z 50 % doplňkovými hrami. Ale jak jsem měl možnost poznat a zjistit, většina trenérů by se nejraději celou dobu věnovala jen technickým a taktickým aspektům hokeje. Proto jsme tento program trochu změnili, momentálně je tak tvořen ze 75 % hrami. A na dětech je vidět, že je tohle baví a že se opravdu stávají lepšími hokejisty. Máme potvrzeno, že malí hokejisté se prostřednictvím her naučí stejné technické dovednosti, jako kdyby shodný čas pouze drilovali. Díky hrám ale získají navíc jednu z nejdůležitějších hokejových vlastností - cit pro hokejovou hru.
Proč jsou hry pro děti tak důležité?
Protože jsou to zkrátka hry (úsměv). Je to velmi prosté. Když se podíváme zpátky do minulosti, určité snahy vést tréninky formou her tu před nějakými 20 nebo 30 lety byly, nicméně se je nepodařilo implementovat. Společnost tehdy byla jiná. Děti mají dnes spoustu možností, většinou sedí ale doma u počítače nebo s tabletem v ruce u televize. Musíme je znovu naučit chodit si hrát ven. Je těžké naučit jakéhokoliv sportovce jeho hře, pokud bude zaměřen pouze a jen na techniku.
Jak na tom je hokej v Norsku v porovnání s ostatními sporty? Daří se vám přilákat nové hokejisty?
Hokej je v Norsku malým sportem. Největším a nejrozšířenějším je fotbal. Myslím, že fotbal má zaregistrovaných téměř milion hráčů. Hokejových hráčů je jen šest tisíc. Spousta rodičů v Norsku si myslí, že hokej je agresivní sport se spoustou soubojů. Ale když se podíváte na jakýkoliv zápas v televizi, nic takového tam neuvidíte. Hokej je fair play sport a o agresivitě to rozhodně není. Ale musím říct, že jsme zaznamenali určité změny. Například rodiče nyní dají dítě radši na hokej než na lyžování.
„Asi před třemi týdny vyšel v novinách článek od slavné norské lyžařky Astrid Jacobsenové. Krásně v něm vystihla, že rodiče občas své děti používají k tomu, aby jejich prostřednictvím dosáhli na něco, co se jim samotným v mládí nepodařilo."
Birger Aaserund, lektor IIHF
Jaký je podle vás největší rozdíl mezi dětmi narozenými v minulém století a současnou generací?
Já se narodil v roce 1964, takže jsem dětství prožíval, řekněme, až do konce 70. let. Když se bavím s dalšími hokejisty, kteří se narodili podobně jako já, tak se shodneme, že dnešní generaci chybí smysl pro hru. V určitém směru jsou dnes děti jako roboti. Právě zmiňovaným programem, ve kterém se ze 75 % věnujeme dětským hrám, bych chtěl dnešním dětem trochu toho smyslu pro hru vrátit.
Jak vy osobně vidíte roli rodiče ve vývoji dítěte?
V Norsku občas vídám, že rodiče svému dítěti zametají cestu. Malý hokejista se pak nemusí vůbec snažit, všechno má zadarmo. Někdy je naopak lepší být trochu schovaný za dítětem a nechat ho, aby si samo našlo svoji cestu k tomu, co chce. Dítě musí v sobě mít ten správný zápal. Samozřejmě, že někdy ho v dítěti musí vzbudit i rodiče.
Jaké mají v Norsku trenéři vztahy s rodiči? Občas se stává, že rodiče mluví trenérovi do práce, čímž je tato spolupráce lehce narušena.
Ano, tohle se v Norsku děje také. V mém klubu v Oslu je to tak, že šéfem mládeže je bývalý elitní hráč, který je hodně neústupný. Trvalo nám asi deset let, než si na to všichni zvykli. Rodiče se samozřejmě pořád snaží něčeho dožadovat, ale musíte být neústupní. Je to hlavně o respektu. Kdyby můj systém neměl úspěch, pak bychom to mohli řešit jinak. Ale jelikož se nám daří velmi dobře, máme to u rodičů jednodušší. Občas se nám ale stává, že rodiče kromě tréninků v klubu posílají děti ještě na speciální bruslařské kempy.
Co si o takovýchto kempech myslíte?
Asi před třemi týdny vyšel v novinách článek od slavné norské lyžařky Astrid Jacobsenové. Krásně v něm vystihla, že rodiče občas své děti používají k tomu, aby jejich prostřednictvím dosáhli na něco, co se jim samotným v mládí nepodařilo. Spousta rodičů takto nutí děti k určitým věcem, jen aby dosáhli na nějaké vítězství. Což samozřejmě není vůbec správné.
