Na tréninky jsem se těšil. Je během nich sranda a pořád jste v dobré partě kluků, říká Voráček

Vypracoval mezi nejlepší hráče NHL. Ve Philadelphii Flyers, kde Jakub Voráček působil dlouhé roky, patřil mezi klíčové muže. I v reprezentaci vždy zaujímal jednu z klíčových rolí v týmu. Takový post mu ale do klína nespadl bezdůvodně. Za vším stály roky tvrdé dřiny. Věčně pozitivně naladěného rodáka z Kladna ale hokej vždycky bavil a to hlavně díky dobré partě hráčů, ve které hokejista tráví hodně času. "Třeba s Michalem Frolíkem, Ondrou Pavelcem, Jirkou Tlustým nebo Radkem Smoleňákem jsme si vždy strašně dobře rozuměli. Jsem rád, že jsme to všichni dotáhli takhle daleko," těší ho.

S hokejem začínal Jakub Voráček na kladenském zimáku. A už od prvních krůčků na ledě mu dělali společnost kamarádi, kteří ho jeho nejen hokejovým životem dlouho provází. Michael Frolík, Ondřej Pavelec, Radek Smoleňák nebo třeba Jiří Tlustý. Tato kladenská parta bez sebe tehdy ani dnes neudělá ani ránu. „Přišli jsme domů ze školy a hned pádili ven a hráli hokej nebo fotbal venku s kluky ze sídliště. Pohybu jsme měli opravdu hodně,“ vzpomíná na své začátky Voráček. Právě kolektiv je v hokeji jedním z nejdůležitějších faktorů.

Kromě hokeje jako malý kluk dělal i fotbal a tenis. Až později, když už nestíhal tréninky, padla volba jen a pouze na hokej. A své rozhodnutí by někdejší útočník neměnil. „Hokej byl určitě dobrá volba, baví mě do teďka. Vždy pro mě byl číslo jedna,“ dodává.

Právě pestrá sportovní průprava je právě jedním ze základů, jak se stát dobrým hokejistou. Což je i Voráčkův případ. „To je podle mého strašně důležité, aby, když je dítě ještě ve vývoji, dělalo co nejvíce sportů. Dnes mají děti bohužel jiné zájmy. Je to pak vidět na obratnosti a talentu dítěte,“ zdůrazňuje.

„Dnes mají děti bohužel jiné zájmy. Je to pak vidět na jejich obratnosti a talentu.“

Jakub Voráček

Svoji hokejovou kariéru si zpětně může jen pochvalovat. A to včetně tréninků, které někteří malí hokejisté nemají zrovna v oblibě. Právě pro ty může být Voráček příkladem. „Když jste unavení, tak ten trénink moc zábava není, ale většinou jsem se na tréninky těšil. Je během nich sranda,“ vysvětluje. „Pořád jste v dobré partě kluků.“

Právě dobrý kolektiv a správná parta je něco, co dítě v individuálních sportech nezažije. Právě to je přidaná hodnota hokeje. Děti najdou kamarády pro hokej i život mimo něj. Zároveň se děti navzájem motivují k lepším výkonům. Stejně jako tomu bylo u Voráčka. Ten to společně se svými kamarády dotáhl až do NHL. „Jsem rád, že jsme se všichni dostali takto daleko. Když se vrátíme po sezoně domů, tak máme víkendy vždycky zaplněné. Držíme při sobě,“ říká.

Kromě zámořských kluzišť se společně s kamarády potkává i na jiných hřištích. A to především těch fotbalových. A kdo z hokejistů má největší fotbalový talent? „Velice dobrý je Frolda (Michael Frolík), já jsem taky býval docela dobrý. Pavelec má nohy do X, takže toho moc nenaběhá. Vždycky radši hraje levého beka,“ dodává na závěr s úsměvem.